Triky našich babiček: od úklidu a vaření po kosmetiku

prarodice
Podělte se...Email this to someoneShare on LinkedInPin on PinterestTweet about this on TwitterShare on FacebookShare on Google+

Ušetříme a ještě budeme zdravější. Nehledě na přírodu, která nám za naše jednání poděkuje. Většinou jsme zapomněli, čím naše babičky čistily domácnost a co používaly při vaření. A kupodivu to bylo levnější a zároveň zdravější. Dnes pojem „levný“ lidé většinou spojují se slovem „nezdravý“. Ale není to tak, stačí zapojit ruce a vzpomenout si, co jsme se kdysi naučili.

Úklid domácnosti bez chemie

Mytí nádobí

Hodně se používala soda a ocet. Nádobí se mylo v horké vodě, do níž se přidávala soda, ocet nebo jen sůl. A mastnota byla pryč bez zbytečných nákladů. Hrnce se drhly obyčejným pískem a ještě dříve dokonce popelem. Ostatně, právě proto zřejmě dodnes mnoho seniorů nazývá prostředek na mytí hrnců písek. Samozřejmě, máme myčku, ale zkuste mýt v myčce bez mycího prostředku – zjistíte, že nádobí se umyje stejně skvěle jako s ním.

Praní bez chemie

Ještě v padesátých letech minulého století se pralo ve vodě, do které se nastrouhalo jádrové mýdlo. Dodnes, když budete potřebovat vyčistit dobře skvrnu, je mnohem lepší než různé prostředky doporučované v reklamách skvrnu vyprat žlučovým mýdlem. Je dobré hlavně na mastnotu a skvrny od potravin.

Na čistá okna bez chemie

Okna se myla vodou s octem nebo trochou lihu – použila se tak jedna lžíce na umývadlo horké vody.

Zázračná jedlá soda

Soda byla zvláště oblíbeným prostředkem na mnoho kuchyňských a domácích problémů. Samozřejmě se používala při vaření místo kypřicího prášku. Ale také třeba se nasypala do ucpané výlevky, po chvilce se zalila malou skleničkou octa a pak jen následovalo bublání a syčení. Vše završila horká voda.

Se sodou lze uspět i u mravenců. Stačí jim do cesty nasypat kmín nebo jedlou sodu. Nelíbí se jim ani prášek do pečiva – otočí se a půjdou raději jinam.

Vaření za časů našich prababiček

Pečení

Prášek do pečiva nahradila minerálka, sodovka nebo jedlá soda. Do kynutého těsta na koláče a buchty se přidával morek z hovězí kosti. Buchty byly po upečení vláčné a dlouho vydržely měkké. Drobenkový koláč se přelil po vyjmutí z trouby několika lžičkami smetany – zvláště na venkově byla často k dostání v každé domácnosti. Koláč vydržel déle čerstvý.

Skladování potravin

Uchování potravin bez ledničky bylo složitější, ale nekupovalo se tolik jídla do zásoby – kupovalo se jen to, co se spotřebovalo nebo co bylo možné zakonzervovat. Maso se zabalilo do utěrky namočené v octě nebo ponořilo do octové vody a dobře uzavřelo v hrnci. Také se mohlo pokrýt čerstvě natrhanými kopřivami. Máslo se dalo do studené místnosti, například do sklepa či spíže, ponořené ve studené vodě, aby nezměklo. Mléko se po zakoupení převařilo a uchovávalo se v chladné spíži nebo ve sklepě. Ale když mělo tendenci zkysnout, vyrobil se z něj dobrý domácí sýr nebo „kyška“ (zakysané mléko), která s vařenými bramborami ve slupce byla skvělou večeří.

Vaření

Nové brambory se neokrajovaly, ale pouze škrabaly. Dnes se mohou odrhnout drátěnkou, ale dříve pokud hospodyně škrabala brambory, přidala do vody trochu soli, aby si nezabarvila ruce.

Také se neřešilo, na čem smažit. Výběr byl jednoduchý – sádlo. Dnes se k němu opět vracejí, protože podle posledních zpráv odborníků je sádlo nejlepší pro smažení při vysokých teplotách. Sice obsahuje více cholesterolu, ale pokud nesmažíme denně, ale výjimečně, můžeme si to dovolit. Olej se v kuchyni používal v našich zemích, a zvláště na venkově, až od padesátých let a samozřejmě se jím šetřilo. Aby se při smažení na pánvi nepřepaloval, stačilo dát do pánve pár koleček mrkve a občas ji vyměnit. Zkuste to i dnes, mrkev do sebe soustředí nečistoty.

Ne nadarmo naše babičky koření kupovaly vcelku a doma si ho mlely. Když to zkusíte dnes a namelete si pouze potřebnou dávku v ručním mlýnku, zjistíte, že ho stačí do pokrmu podstatně méně a je o hodně voňavější. Některé z nich, například kmín, si můžete vypěstovat i na své zahrádce.

V kuchyni se hodně zpracovávalo ovoce – doma se dělaly nejen džemy, ale i kompoty či šťávy a mošty. Když se zavařovaly třešně či švestky, nejprve se propíchly, aby při sterilizaci nepopraskaly. A nesmíme zapomenout na křížaly a sušené švestky. Dnes je kupujeme v bioobchodech, a přitom stačí jen trocha krájení a sušení a máme zdravé pochoutky k večerní pohodě, a především něco dobrého a kvalitního pro děti místo věčných bonbonů a nezdravých sušenek.

Při pečení se využilo veškeré těsto – zpracoval se každý odřezek. Kynuté těsto se vyválelo na šňůrky a namotalo na špejle. Tak se upeklo a děti okusovaly. Malé zbytky lístkového těsta se naplnily ovocem nebo džemem a upekly nebo usmažily.

Prostě nebyly zbytky, které by plnily popelnice. Hospodyně se snažily vše spotřebovat a využít.

Kosmetika za starých časů

Naše babičky chtěly být určitě krásné, ale používaly k tomu přírodní prostředky. Vždyť když se člověk tak kouká kolem, vidí mezi babičkami ženy, které si nikdy v mládí nemazaly obličej ani ruce ničím výjimečným, a přesto mají dodnes krásnou pleť. Po umytí vlasů – jak jinak než mýdlem – použily pivo, a to i tehdy, pokud si vlasy natočily na natáčky. Vlasy byly po pivu lesklé, vzdušné, a přesto držely tvar – dalo by se říci, že tužidlo, lesk a lak v jednom.

Doby, kdy existovalo jen jedno mýdlo, a to s jelenem, jsou dávno pryč, ale kdo ví, zda nám více chemie v kosmetických přípravcích spíše neškodí, než prospívá. Nedávný test dvou amerických novinářek, který spočíval v tom, že vydržely jeden měsíc bez veškeré kosmetiky, dokázal, že se jim podstatně zlepšila pleť a vlasy, vymizely vyrážky a alergie. Takže pravda může být i v přílišné péči. Velké oblibě se těšily bylinky, které se opět vracejí do módy. Sušily se a používaly jak v kuchyni, v kosmetice, tak hlavně v prevenci a léčbě nemocí a bolestí těla všeho druhu.

Ale o tom, co vše z přírody lze použít místo léků z klasické lékárny, zase až příště. Pokud se totiž připravíte již nyní v létě, budete mít v zimě s bolestí vystaráno.

Chce to více času?

Ano a ne. Vždyť není to často jen výmluva, že „dnes není na takové věci čas“? Člověk se musí rozhodnout, co je pro něj důležitější, zda žít kvalitně a v souladu s přírodou, nebo tělo i přírodu zatěžovat chemií. Pokud si vybereme tu první cestu – a nikdy není pozdě – budeme možná brzy i my takové triky a tipy předávat našim dětem nebo vnoučatům.

Podělte se...Email this to someoneShare on LinkedInPin on PinterestTweet about this on TwitterShare on FacebookShare on Google+